Pěkné sváteční odpoledne,
slavíme dnes den boje za svobodu a demokracii. Já dnes nechci mluvit jen o svobodě, ale spíše o odpovědnosti, která je se svobodou úzce spojená.
Rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl, který přežil koncentrační tábor, upozorňoval na dvě tváře svobody. Mimo jiné řekl:
Svoboda je jen částí příběhu a polovinou pravdy. Je pouze negativním aspektem celého fenoménu, jehož pozitivním aspektem je odpovědnost. Svoboda je ve skutečnosti ohrožena tím, že zdegeneruje do pouhé libovůle, pokud není prožívána zodpovědně. A proto doporučuji, aby socha Svobody na východním pobřeží byla doplněna sochou Zodpovědnosti na pobřeží západním.
- My dnes často také žijeme pouze na jednom pobřeží, žijeme si ve svých v bublinách (na sociálních sítích, na školách, v práci, i třeba na této demonstraci). Zkusme občas vyjít z těch našich bublin, podívat se na svět i očima ostatních, mluvit s nimi, říkat své názory, ale i naslouchat, nebýt arogantní a povýšený a nepoučovat (ne z nadřazené pozice toho chytřejšího, ale jako rovným s rovným), spojovat a nerozdělovat. Vím, že je to těžké, protože v naší bublině je nám tak dobře. A proč opouštět místa, kde nám je dobře? Ale pokud to neuděláme, tak nemáme šanci překonat hluboké příkopy naší společnosti.
- Nedělejme si iluze, že za současný stav může jen Andrej Babiš. Budu teď mířit i do vlastních řad, do řad politiků. Jeho vzestup umožnila také neschopnost, zkostnatělost a elitářství tradičních politických stran a celá řada korupčních kauz. Současný prezident i předseda vlády bohužel vyhráli v demokratických volbách a já jsem přesvědčen, že porazit je můžeme zase jen ve volbách. Jak na to? Už Václav Havel zdůrazňoval v Moci bezmocných nutnost života v pravdě a každodenní drobné práce. Pokud chceme uspět, tak je potřeba, aby se co nejvíce lidí začalo angažovat v politice a veřejném životě, v občanských aktivitách a to od té nejmenší úrovně. Spousta příkladů z poslední doby (Praha sobě nebo třeba i naše uskupení v Černovicích) ukazuje, že to jde a že nejsme bezmocní. Je počítat s tím, že někdy to trvá (my v Černovicích „makáme“ už pět let a zdá se přes výhru ve volbách nás další čtyři roky opoziční práce neminou), ale jsem přesvědčen, že dlouhodobě to přinese své plody.
Zkusme se každý z nás podívat kolem sebe, popřemýšlet co můžeme udělat, jak se můžeme zapojit. Máme už 29 let svobodu, ale to jak to ji využijeme je jen na nás. Nejsme bezmocní, ale nikdo jiný to za nás neudělá.
