Olympijské hry jsou nejen nejvýznamnější sportovní, ale i společenskou událostí na celém světě. Deset a půl tisíce účastníků, 205 zemí, 4,7 miliardy televizních diváků – to jsou čísla, která mluví za vše.
Žádná jiná událost na světě není tolik sledovaná a neúčastní se jí tolik zemí. Je tedy zřejmé, že sport na té nejvyšší úrovni má obrovský vliv a moc. Možná překvapí fakt, že církev si roli sportu vždy uvědomovala. Vždyť kdo zakládal první sportovní spolky u nás i v okolních zemích? Byli to kněží. Prvním starostou Orla se stal kněz a významný politik Jan Šrámek. Sport se ale od té doby ýznamně změnil. Postupem času vznikly dva na sobě nezávislé světy, které se jenom částečně ovlivňují – sport vrcholový a sport pro všechny. Špičkový sport, jehož vrcholem je právě olympiáda, je spíše blíže byznysu nebo marketingu. Přesto si bez jeho fungování lze těžko představit sport pro všechny. I ti špičkoví sportovci totiž někdy začínali v obyčejném klubu, a tak jsou pro mnoho amatérských sportovců hrdinové jejich disciplín motivací pro vlastní sportovní činnost.
Papež Jan Pavel II. pochopil důležitost sportu pro dnešní společnost a v roce 2000 označil sport za jedno ze znamení doby, na které by měla církev reagovat.
Není náhodou, že také na začátku 21. století vznikla ve Vatikánu sekce pro sport. To všechno potvrzuje, že sport je dnes více než pouhou zábavou. Olympijské hry vždy přinášejí mnoho otázek. Jaký je jejich smysl a jaké jsou hodnoty, které sport přináší? Takové otázky se objevovaly o to více, že letošní hry se uskutečnily v Číně, která je oprávněně kritizována za nedodržování lidských práv.
V médiích se často střetávaly dva názory. První kritizoval pořádání her v Číně a byl skeptický k tomu, že by v této asijské zemi mohlo díky hrám dojít k nějakému posunu.
Druhý názor naopak viděl v čínské olympiádě šanci pro určité otevření země. Už tato obrovská očekávání od jedné sportovní akce svědčí o tom, že není vše úplně v pořádku. Ano, olympiáda je důležitá a významná událost. Proč by ale sport a Mezinárodní olympijský výbor měly nahrazovat a dělat to, co je spíše úkolem politiků a OSN? Není zvláštní, že mnozí očekávají od sportovců to, co by měli požadovat spíše po svých politicích či představitelích ekonomiky?
Přesto se zdá, že olympiáda v Pekingu – na rozdíl od srovnávaných olympiád v Berlíně či Moskvě – vyvolala diskusi o dodržování lidských práv v Číně a přes veškerou snahu pořadatelů se asi nestala impulzem pro obdiv Číny ze zahraničí.
Média představovala nejen vlastní sportovní zápolení, ale i slabé stránky režimu, a daleko více než u jiných olympiád se věnovala životu místních lidí. Myslím, že by bylo nespravedlivé od sportovní akce očekávat více. Nemyslím si tedy, že by konání olympiády nějakým způsobem legitimizovalo a podpořilo komunistický režim v Číně. Na druhou stranu je však jasné, že olympiáda také nepomohla k dodržování lidských práv.
Čína byla několik týdnů v centru pozornosti světových médií i politiků. Jak už to ale bývá, zájem rychle upadá a soustředí se na jiné problémy. Ještě před oficiálním zakončením her zveřejnila média informaci o pronásledování biskupa Jia Zhigua a o jeho opětovném zatčení. „Podzemní“ katolická církev má stále velké problémy s komunistickým režimem. A takto by se dalo pokračovat.
Jaký je tedy význam olympijských hodnot v dnešním světě? Svatý otec Benedikt XVI. před zahájením her zdůraznil, že bude tuto událost sledovat a že doufá, že se olympiáda stane příkladem spolupráce mezi národy, s respektem k lidské důstojnosti.
Domnívám se, že sport na té základní úrovni (a doufám, že i u nás v Orlu) je skutečně symbolem přátelství a prostředkem výchovy k mnoha dnes důležitým hodnotám. Učí děti a mládež prohrávat i vyhrávat, úctě k pravidlům, nutí překonávat sebe sama a respektovat soupeře.
S mnoha takovými příběhy se určitě setkáváme i na olympiádě, nicméně se stále častěji stává, že se tento „olympijský duch“ vytrácí. Jsme svědky dopingových skandálů, nefér jednání a dokonce toho, že země během olympiády už dnes nerespektují ani klid zbraní.
Ano, olympiáda je dnes velkou sportovní, politickou i obchodní akcí s určitým poselstvím a hodnotami, které spojují mnoho lidí na celé zemi. Měnit svět ale nedokáže, to je spíše úkol pro každého z nás.
Ladislav Kotík,
generální sekretář Orla
vyšlo v časopise Nové Město 2008/10
Napište reakci