Plánovat nebo neplánovat? Současné vedení radnice se skoro chlubí tím, že nepotřebuje žádné vize, protože stačí umět být za dobře s městem a shánět peníze. Na co by ale tyto peníze sháněli, kdybychom před tím některé vize nepřetavili do konkrétních projektů?
Politika je běh na dlouhou trať a často ani jedno volební období nestačí na realizaci některých větších projektů. O obnově parku Řehořova mluvíme už od roku 2014, mnozí se nám smáli a mysleli, že jsou to jen volební sliby. Přesto se v současné době akce soutěží a v letošním roce by revitalizace měla vypuknout. Stejně tak jsem rád, že se upravuje prostranství před obchodem Albert. S paní architektkou Květovou jsme nad projektem strávili mnoho hodin a tak se těšíme, jak toto frekventované místo prokoukne. A tak bych mohl pokračovat.
A naopak: Typickým příkladem dopadů nevizionářského přístupu a neplánování je dopravní hřiště před budovou Mosilany. Nevzešlo to ze žádné studie, žádného podnětu občanů, nediskutovalo se o tom. Prostě se našli peníze na konkrétní účel, a tak je utratíme. Když pominu to, že plánovaná částka cca 10 milionů absolutně na takový projekt nestačí, tak vidím hlavním problém v nevratnosti takových kroků. Když už zde jednou vznikne dopravní hřiště, tak se zablokují všechny ostatní možnosti (sportovní hřiště, veřejná vybavenost).
Dlouhodobé a cílené plánování také vyžaduje velké osobní nasazení a to i s vědomím, že výsledek bude vidět až po několika letech. I proto jsme kritizovali skutečnost, že má paní starostka dvě uvolněné funkce. To se na posledním zastupitelstvu formálně vyřešilo, ale podstata problému zůstává. Nezávidíme paní starostce plat (který se teď šikovně navýšila) a neupíráme ji právo být starostkou, ale chtěli jsme, aby se Černovicím někdo věnoval na plný úvazek. Je smutné, že se ze sedmi radních nikdo takový nenašel.
