Žlutá trička s nápisem „Orlově, vraťte se ke kořenům“ se objevila na letošní orelské pouti na Svatém Hostýně. Návrat ke kořenům – to je asi výrok, na kterém se můžeme všichni shodnout. Nezapomínat na své kořeny je určitě důležité pro každou společnost, skupinu, tedy i pro Orla. Já sám jsem na červnovém zasedání výkonného předsednictva Orla navrhl diskuzi o pojetí výchovné funkce sportu a dalších činností v Orlu. Byla to reakce na Hry Orla v Blansku, kde jsme byli svědky chování, které neodpovídalo našim hodnotám. O tom stejném tématu jsem psal i do časopisu Orel a na těchto stránkách.
Problém spočívá spíše v tom, co každý z nás považuje za kořeny Orla. Dle mého názoru jsou tyto kořeny poměrně jasné definovány v našich stanovách. Provozováním a organizováním sportu a tělovýchovy, duchovních, kulturních a sociálně výchovných aktivit i dalších významných projevů lidské kultury vychovávat své členy, především děti a mládež, na základě křesťanských, zvláště katolických zásad. K této větě není moc co dalšího dodávat. Cílem Orla bylo od jeho počátku působit výchovně především na mládež a jako nástroj k tomu sloužila tělovýchova a sport. To vše bylo a je založeno na základech, které nám dává křesťanství. Právě mnoho křesťanských vlastností je možné pomocí sportu pěstovat, o čemž mluví často i poslední dva papežové.
Pokud ovšem někdo považuje za návrat ke kořenům Orla skutečnost, že se Orel stane sportovní organizací lidové strany (svědčí o tom například výrok bratra Lednického pro KT), tak se jedná o naprosto jiný cíl, o kterém naše stanovy nemluví.
Podíval jsem se včera do orelského časopis z roku 1930 a překvapily mě články, které řešily rozpory v Orlu, vyplývající z rozdílných politických názorů. Námi někdy idealizovaná doba první republiky, která by měla být zdrojem oněch kořenů, se ve svitu těchto zpráv nejeví zdaleka tolik idylická. V 18. čísle časopisu Orel z roku 1930 se mimo jiné píše:
Vytýkat někomu, že snad byl v jiné politické straně nebo v jiné tělocvičné organizaci a že přece se dostal na nejvyšší místo v Orlu – to je nerozum, i kdyby to bylo pravdou. Orel není ghetto, kde bychom se uzavírali před ostatním světem. Naopak je našim úkolem získati Orlu z jiných táborů lidi, kteří svým založením patří do Orla, a v Orlu jim dáti příležitost, aby se uplatnili, ovšem dle orelského programu.
Ano. Někdo z nás fandí Spartě, jiný Brnu nebo Ostravě, někdo má pravicovější, jiný levicovější politické názory, ale to vše by nám nemělo bránit ve spolupráci v rámci Orla. Orel, který se nevěnuje primárně politice, má právě díky tomu jedinečnou šanci sjednocovat a ne rozdělovat. Zkusme tuto šanci využít.
