Sociální demokraté úžasným způsobem zpropagovali výsledky Studentských voleb, ve kterých uspěli skutečně mizerně. I dnes při kontaktní kampani TOP 09 jsme potkali mnoho mladých pod 18 let (co vám budu povídat, ten věk se skutečně těžce odhaduje), kteří by volili naši stranu.
Zavrtalo se mi tedy do hlavy několik otázek: Jak je možné, že celkové názory mladých se tak radikálně liší od ostatních? Jsou mladí lidé opravdu tak pravicoví? Není to jen nějaká móda?
A když to vrtalo i večer, tak jsem se rychle podíval do zahraničí. Letmý pohled na výsledky podobných projektů v Kanadě a v Německu je zajímavý. V Kanadě zvítězila konzervativní strana s 26 procenty,zelení mají 24 %, sociální demokraté jsou ale v závěsu s 23 % a liberálové 19%. V Německu zvítězila SPD (sociální demokraté), těstně před Zelenými a CDU. 9 procent získala Pirátská strana. Z výsledků ve dvou zemích není možné mnoho vyvozovat, ale jasné, že většinou mají úspěch zavedené strany a velice silná je pozice zelených. Na rozdíl od českých voleb mají ale silnou pozici mezi mladými i levicové, tedy sociálně-demokratické strany.
V diskuzích o Studentských volbách se často objevoval citát, připisovaný W. Churchillovi, který měli naši mladí postavit na hlavu. Díky panu Veisovi a rannímu zamyšlení v Českém rozhlase jsem chytřejší a vím, že výrok nepochází od slavného britského politika, ale je mnohem starší a sahá až k dobám francouzské revoluce. Poprvé ho použil francouzský politik Guizot, který se proměnil z republikána na monarchistu. No dobře. Zněl takto: srdce nemá ten, kdo není ve dvaceti republikán, zatímco mozek chybí tomu, kdo zastává republikánské myšlenky ještě ve třiceti. Poté už stačilo si jo jen trochu upravit a udělat z republikána socialistu.
A tak si říkám: nemají snad dnešní mladí srdce jako v dobách Churchilla či pana Guizota? Já sám, i když jsem překročil už podle některých mých mladších kamarádů a kamarádek magickou hranici 27 let, se cítím být mlád a nezdá se mi, že by mi chybělo srdce.
Jistě, nad důvody příklonu mladých k pravici u nás by se asi daly psát studie. I když určitě svou roli hraje marketing, popularita některých lídrů a jejich umění oslovit jednoduše mladé a na druhé straně opačné vlastnostni a schopnosti kombinované s papalášským chováním lídra levice, cítím tam překvapivě u mladých i onen „mozek“, který doplňuje „srdce“, cítím tam i odpovědnost a možná také strach z budoucnosti.
A co k tomu dodat? Je to tak asi dobře. Možná víc, než si myslíte :-).
Osobně si myslím, že mladí touží po změně a možná (pro některé „starší“ až nepochopitelně) myslí dopředu. Jelikož jsou mladí ještě mladí, mozkové závity jim nezakrněly, a proto si dokáží spočítat, že strany, které jen rozdávají nebudou mít za chvíli zdroje, ze kterých se ještě rozdávat dá.
Když má někdo ještě neošlehaný životem touhu měnit svět, tak je jasné, že nebude volit někoho, kdo nic nezmění. Nově vzniklé strany jsou proto i terčem volebních hlasů – zatím nic nezkazily a i ony jsou mladé, svérázné.
Jinak moc pěkné zamyšlení a k tomu věku – i když se po 27 letech života fyzicky stárne, je člověk starý tak, jak se cítí!:)