Tento týden mi hlavou vrtaly tyto otázky: Jsou církevní restituce pro politiky důležitým tématem nebo od toho jen očekávají hlavně body pro sebe? Rozumí pan Babiš, který by se obětoval na ministerstvu financí, tomu, co je inflace? Jak funguje Tomiův úsvit? Překvapila vás intervence ČNB?
Velkým povolebním tématem u nás – bohužel celkem nepřekvapivě – nejsou daně nebo deficit rozpočtu, ale církevní restituce. Téma, které se řeší od roku 1989 a i přes snahu mnoha komisí se to dosud nepodařilo. V české společnosti bohužel zpochybňování restitucí přináší politické body a tak to strany dělají. Logické je to od komunistů a pozadu nemohu zůstat sociální demokrati. Pan Babiš na to nejprve neměl názor, ale poměrně rychle ho získal. A navíc objevil i inflační doložku. Lidovci opakují to, že jde o uzavřenou věc a ať si to všichni vyřídí s církvemi. Více se raději nevyjadřují, aby jim to nerozházelo koalici. Jedním z mála, kdo si troufnul říct i nepopulární větu byl Karel Schwarzenberg.
Pokud se na to podívám pragmaticky, tak ze zkušeností od nás i ze zahraničí si dovolím tvrdit, že církve budou dobrými správci majetku a budou moci rozšířit své služby, které už dnes kvalitně poskytují (charita, hospice, školy).
Levice často mluví o tom, že k růstu je třeba se proinvestovat. Není vrácení majetku těm, kteří se o něj budou starat, tou nejlepší investicí?
Tomio Okamura by měl navrhnout referendum o monarchii a postavit se do jejího čela. V souladu s tímto směřováním navrhl za kandidáta hnutí (prý o 9 členech) do nových senátních voleb svého potencionálního tchána. Takže budování impéria začíná na Zlínsku.
Česká národní banka překvapila tím, že udělala krok ke splnění cíle, který je jí dán zákonem (péče o stabilitu cen) a od roku 2007 je stanoven ČNB na 2 % inflaci. Ozvali se bývalí i současní prognostici, odborníci i laici. V případě mnoha odborníků jde o zajímavou diskuzi, kde se hodnotí klady i zápory tohoto kroku, a troufnu si říct, že nikdo z obou stran není 100 % předsvědčen, že má pravdu a skutečně budoucnost nastane tak, jak ji on predikuje. V případě politiků se do toho míchá spíše určitá potřeba svést se na názoru většiny kombinovaná s neznalostí.
Problémy se zaváděním informačních systémů, se zdá, nejsou překvapivě jen doménou naší země, ale přihodilo se to i Obamovi při zavádení revoluce ve zdravotním pojištění.
V katolických kostelích se dnes četl úryvek z dopisu, který napsal apoštol Pavel do Soluně. Píše tam mimojiné známou větu o tom, že kdo nechce pracovat, tak ať nejí. Zajímavé je, že v historii byla věta využita pro levicové režimy v socialistických zemích nebo v americkém Jamestownu v 17. století. Na druhou stranu má i striktně pravicovou interpretaci se značným dopadem na ty, kteří nechtějí pracovat. Možná ale stačí přečíst další větu: A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Tedy: pracovat poctivě a pořádně tam, kde člověk právě je, a neřešit věci, do kterých nám nic není. Myslím, že to je rada neideologická a i dnes stále aktuální.
Pěknou neděli
