Státní banky – pro a proti

Jeden z hitů kampaně ČSSD je návrh na zřízení silné státem vlastněné banky. Jak už to bývá v českých krajích obvyklé, vyvolal návrh emocionální reakce z osobu stran, aniž by se diskutovalo o podstatě věci. Rád bych v tomto článku uvedl několik faktických poznatků, které na toto téma uvádí vědecká literatura a které mohou pomoci při tvorbě názoru na tuto problematiku. 

Ekonomové uvádějí v zásadě 2 důvody, proč by stát měl být vlastníkem bank. První důvod je „rozvojový“. Soukromé banky byly hlavním motorem rozvoje v průmyslových zemí tím, že do ekonomiky „pumpovaly“ úspory. V některých zemích ovšem nezvnikla taková bankovní struktura, která by toto umožnila, a proto stát stimuloval ekonomiku prostřednictvím vlastních bank. Příkladem je Rusko na konci 19. století nebo znárodňování bankovních domů v Latinské Americe v 60. letech minulého století.

Alternativním pohledem na zásah státu do bankovního sektoru je pohled „politický“. V tomto pojetí získávají vlády kontrolu nad bankami proto, aby poskytovaly zaměstnání, podporu a další výhody svým podporovatelům, kteří je za to odměňují hlasy, politickými příspěvky nebo také úplatky. S tímto pohledem je spojena neefektivita státního vlastnictví, která je doložena mnoha příklady.

V obou teoriích jsou tedy díky státní bance podporovány projekty, které by soukromé banky nepodpořily. V případě rozvojového přístupu se jedná se společenský přínosné projekty. V případě politického přístupu tento přínos nenajdeme.

RAFAEL LA PORTA a kolegové z Harvardské univerzity a Yale zkoumali v roce 2001 státem vlastněné banky z celkem 92 zemí. Studie ukázala, že stále velké množství bank je vlastněno vládami. V roce 1970 to bylo 59 procent, v roce 1995 klesl počet na 42 procent. Tento typ vlastnictví je zvláště typický v chudších zemích a v zemích s nízkou ochranou majetkových práv, silnými zásahy státu do ekonomiky a nedokonalým finančím systémem. To by odpovídalo rozvojové teorii. Studie dále ovšem uvádí, že vyšší státní vlastnictví bank je spojeno s následným pomalejším rozvojem finančního systému, nižším ekonomickým růstem i nižším růstem produktivity. Stručně řečeno studie ukazuje, že pro státní vlastnictví bank je typický spíše politický přístup než přístup rozvojový.

Novější studie ovšem tyto výsledky zpochybňují. Známý ekonom z MIT Acemoglu v práci z roku 2008 uvádí, že vládní alokace mohou být efektivnější než tržní v případě, že existuje efektivní kontrola politiků nebo neexistuje systém sdílení rizik. Světlana Andrianova z Leicesterské univerzity v článku z roku 2008 uvádí, že vládou vlastněné banky mohou být efektivnější v mobilizování úspor než banky soukromé. Existují práce, které na příkladu německých bank ukazují, že státní banky mohou být stejně efektivní jako ty soukromé.

Jak je tedy v ekonomické teorii a výzkumu obvyklé, nenajdeme jednoduchý a jednoznačný návod. Je zřejmé, že i státní vlastnictví bank může být prospěšné, ale pouze a jen za určitých podmínek – efektivní kontrola atd. Nejsem si jistý, že Česká republika je v současné době schopná tyto podmínky splnit a zda by se taková státní banka nestala spíše zářným příkladem a potvrzením platnosti politického přístupu k této problematice.

Zdroje:

A. Michael Andrews. IMF Working Paper State-Owned Banks, Stability, Privatization, and Growth: Practical Policy Decisions in a World Without Empirical Proof. Leden 2005