Letošní okurková sezóna se nekoná. Standardní politické prázdniny jsou letos ty tam a skoro každý den se na nás valí záplavy nových informací, tiskových konferencí, vyjádření politických stran nebo novináři číhající před vazební věznicí. Nechci teď ani tak rozebírat stav naší politiky, kde v podstatě nikdo není schopen držet delší dobu stejné názory, ale zaujala mě spíše totální „onlinizace“ a zrychlení toku informací i reakcí na ně. Kdo na něco rychle nereaguje a nevyjadřuje se, jako by nebyl. Myslím, že často by pomohlo, kdyby politici ze všech stran nespěchali tolik se svými vyjádřeními a a nemuseli je tak poté často měnit a vysvětlovat.
Jako příklad poslouží nejnovější výrok Nejvyššího soudu, který ještě ani není kompletně zveřejněn, ale už je na jeho základě kritizován státní zástupce Ištván na straně jedné, Nejvyšší soud na straně druhé. Pan Zaorálek, který emotivně kritizuje to, že si někdo dovolí kritizovat státní zastupitelství, hned v další větě sám kritizuje výrok nezávislého soudu. Stejně tak kritizuje výrok soudu paní Klasnová. Vadil jí podobný výrok, když soud řešil kauzu jejího manžela? Uvědomuje si pan Nečas, že je v díky svému přiznamému vztahu s paní Nagyovou v těžkém střetu zájmů?
Bohužel politici v tom nejsou sami. Tlak médií na co nejrychlejší informace je enormní. Nutí politiky komentovat věci, ke kterým zatím nejsou podklady, a diví se, když jim je například policie hned nedá a schovává se za nějákou svoji strategii. Jednou z kritizovaných věcí na celé kauze je její přestřelený začátek. Ale upřímně, není to tím, že u toho byla média a informovala téměr online ve speciálních vysíláních?
Nedělám si iluzi o české politice a politicích, ale nemyslím si na druhou stranu, že je to nějak katastrofální. Někdy by to ale chtělo vystoupit z oné televizní a obecně mediální virtuální reality a věnovat se tomu, co je opravdu podstatné. To platí pro politiky, ale taky pro nás, jejich věrné diváky.
