Podle odhadů, které uveřejnil v loňském roce německý týdeník Spiegel (zdrojem je německý vědec Wilfried Kindermann z univerzity Saarbrücken) každý pátý amatérský sportovec dopuje. To je daleko víc než u cyklistů na Tour de France, ale oblast sportu pro všechny není samozřejmě mediální sledována a tak se o tomto trendu v podstatě nemluví.
Mezi amatérskými sportovci je obrovský zájem na trhu prostředků výživy, prostředků, které podporují růst svalů a dalších, které jsou ve vrcholovém sportu na seznamu zakázaných látek.
Na druhou stranu určitě existuje vztah mezi tímto trendem ve vrcholovém sportu i sportu pro všechny. Špičkoví sportovci jsou totiž vzorem pro amatéry a tak tito sportovci berou užívání zakázaných látek jako normální věc. „Konec konců to tak dělají všichni sportovci, tak proč ne já?“ Existuje navíc domněnka mezi laiky, že na většinu dopingu se stejně nepřijde.
Důkazem existence tohoto trendu jsou například nejrůznější internetové diskuze, kde můžete na tyto látky narazit a najít odkaz, kde je koupit.
Co s tím?
Důležité je si uvědomit, že lidské tělo má své hranice a ty není možné a nutné překročit. To platí pro masový i špičkový sport. Samozřejmě je lákavé pomáhat si prostředky, které jsou zakázány a zlepšit tak bez námahy hranice svých možností. Navíc ve společnosti, která je orientovaná na výkon, je tento přístup v podstatě i logický a v souladu s tendencemi v ostatních oblastech života. Důležitou roli v boji proti těmto trendům musí sehrát sportovní kluby, vrcholoví sportovci a také trenéři, kteří mohou ovlivnit přístup k dopingu už od sportovců nejmladšího věku.
