Při pozorování řešení současné ekonomické krize se před námi objevují dvě cesty, jak reagovat. Pro část politiků a ekonomů je jediným řešením co největší šetření. Další část tvrdí, že není možné jen tupě šetřit, ale je třeba stimulovat růst i za cenu vyššího zadlužení. Jde vlastně o další pokračování dlouholetého sportu dvou hlavních ekonomických škol a obávám se, že o tom, kdo má pravdu, se rozhodne až v budoucnosti.
Zajímavým příspěvkem do této diskuze byl ovšem spor ohledně úspěšnosti reforem v pobaltských zemích. Do diskuze se zapojila i velká jména a dokonce se do ní zapojili i nejvyšší politici některých zemí. Diskuzi vyvolal člen představenstva Evropské centrální banky Jörg Rasmussen, který ve svém projevu na konferenci v Rize uvedl Lotyšsko jako vzorový příklad a důkaz toho, že přísná restriktivní politika funguje. Tuto skutečnosti kritizoval na svém blogu nositel Nobelovy cena za ekonomii Paul Krugman, který tam jednoduše uveřejnil graf vývoje HDP v Estonsku s jasnou otázkou: hluboký propad HDP je následován značným, ale ne úplným vzestupem. HDP je stále pod původní úrovní. Dá se tato situace nazývat ekonomickým triumfem? Tento trend dokumentoval navíc ještě v několika dalších článcích. Podobně argumentuje i Olivier Blanchard z MMF, který navíc poukazuje na skutečnosti, proč Lotyšsko a další pobaltské země jsou svým způsobem unikátní. Články vyvolaly ostré reakce estonského prezidenta na Twitteru. (ano, také mě překvapilo, že estonský prezident takto aktivně tweetuje).
Kdo má pravdu? Vzhledem k tomu, že už vícekrát v historii se ekonomické teorie měnily podle výsledku reálného hospodářství, nezbude ani v tomto případě nic jiného než počkat na vývoj v dlouhém období a nechat tak obohatit naše ekonomické znalosti.
Komentáře jsou zakázány.