Moskva – to je pro mnohé především Rudé náměstí, Kreml a jeho nejznámější obyvatel VIL. Pro nás to samozřejmě tak úplně nebylo, ale i tak se naše první kroky vydaly do samotného centra města. Na Rudém náměstí právě probíhaly přípravy na oslavu 12. června – Dne Ruska. Je to hlavní ruský národní svátek a připomíná den, kdy byla v roce 1990 vyhlášena nezávislost Ruska. Přes tyto přípravy byl průchod do mauzolea V.I.Lenina hladký. Pro turisty je pouze nutné pamatovat na to, že musíte odložit všechny tašky, zavazadla, fotoaparáty a další před vchodem do vyhrazeného prostoru. Následně jsme se vydali do útrob mauzolea, kde odpočívá zakladatel Sovětského svazu. Je ve tmě a vypadá trochu voskově. No po těch letech. Po opouštění mauzolea jsme prošli obchodním domem GUM. Sám si matně z dávných hodin ruštiny pamatuji, že byl vydáván za vzor socialistického nakupování. Dnes je vzorem luxusního kapitalistického pořizování zboží. Rudé náměstí jsme opustili Bránou vzkříšení (Воскресенские ворота) a vydali se k Velkému divadlu (Большой театр).
Protože byla neděle zamířili jsme jako správního římští katolíci do kostela a to do katolického. Ano, i v Moskvě se takový dá najít. Bohoslužba se konala v Katedrála neposkrvněného početí Panny Marie, která v letošním roce oslaví své 100. narozeniny. Postavena byla především Poláky, kteří žili v Moskvě. A i my jsme navštívili polskou mši svatou.
Jednou z nejznámějších ruských ulic je Tverská. Ani my jsme se jí tedy nemohli vyhnout. Je to spojnice Kremlu a Triumfálního náměstí. V dávných časech carů tudy panovníci přijížděli z Petrohradu do Kremlu. V ose ulice vede metro a stojí zde pomníky Jurije Dolgorukého (zakladatel Moskvy) či A. S. Puškina.
V okolí kostela je možné najít i velvyslanectví České republiky, Slovenska či Polska. A čistě objektivně to naše je nejhezčí. V blízkosti se nachází i Český dům a v něm restaurace, která nabízí českou kuchyni za velice rozumné ceny. Vstup do budovy umožní český či slovenský pas. I my jsme zdejší kuchyni vyzkoušeli. Je možná divné si dávat v Moskvě guláš a potkat Karla Gotta, ale proč ne?
Cestou necestou jsme potkali Maruščiny kamarády z různých světových koutů a podívali se k Patriarchovým rybníkům (Патриаршие пруды). Právě sem umístil Bulgakov začátek svého románu Mistr a Markétka.
Málokdy bývá metro součástí architektonického obrazu města, ale v Moskvě tomu tak je.
Metro je úžasnou možností, jak se rychle přepravovat z jednoho konce Moskvy na jiný. Stanice jsou na rozdíl od většiny jiných měst ve větší vzdálenosti od sebe a metro tak překonává velké úseky. Do metra se vstupuje turnikety, kde přiložíte k čtecímu zařízení váš lístek. Na displeji se vám zobrazí, kolik máte ještě na lístku jízd (je možné koupit lístky s 10 jízdami) a vy můžete projít turniketem. Ukáže-li se 0, je to vaše poslední jízda na tento lístek. Vlaky metra jsou stejné jako kdysi bývaly v pražském a metro je poměrně hlučné.
Takto metrem jsme se dopravili ze stanice Majakovskaja na Arbat. Starý Arbat je významnou obchodní třídou a najdete tam mnoho umělců, kteří se více či méně úspěšně snaží předvést a prodat své umění.
Poslední zastávkou prvního dne naše putování Moskvou byl klášter v Kolomenském. Je to někdejší carská rezidence a především obrovský park s několika chrámy. Nejvýznamnější je Chrám Nanebevstoupení Páně, který je i na seznamu UNESCO.
